Historie gilotiny
Do Velké francouzské revoluce, tedy do roku 1789, bývaly pro různé společenské vrstvy různé druhy trestu smrti: upálení pro kacíře, oběšení pro zloděje a meč pro šlechtu.
K největším „vynálezům“ právě tohoto období se řadí i gilotina. Ta byla pro všechny stejná, navíc údajně i humánní. Proč ty uvozovky? Panuje totiž přesvědčení, že tuhle věcičku poprvé vyrobil jistý lékař jménem Guillotin, ale pravdou je, že byl pouze jejím největším propagátorem a paradoxně i velkým odpůrcem trestu smrti.
Tohle rameno spravedlnosti, jak jej někteří nazývali, znali a používali už v Německu nebo Anglii ve 14. století.
Popravy byly velkou atrakcí; chodilo se na ně jako na zápas, včetně žen a dětí. Taková je pravda. Gilotina měla svou francouzskou premiéru roku 1792, ale diváci byli zklamaní. Proběhlo to až moc rychle.
Ke zdokonalení pomohl i Ludvík XVI., jemuž se samotnému pak gilotina stala osudnou, stejně tak i jeho ženě, Marii Antoinettě. To už byl lid nadšený a euforie pokračovala. Obchodníci si gilotinu dávali do svých znaků, prodávaly se miniatury, dámy nosily přívěsky a zločinci si ji nechali tetovat.
Až do roku 1939 probíhaly popravy veřejně. V českých zemích pak gilotina neblaze proslula v době druhé světové války, kdy nacisté používali k popravám například v pankrácké věznici. K samotné poslední popravě gilotinou pak došlo roku 1977. To není zas tak dávno.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK