Historie hraček

17. 3. 2025

Asi se shodneme, že když se člověk nudí, k zabavení mu postačí i málo. Hračky jsou součástí společnosti už od nepaměti. V pravěku byly hitem většinou sošky z hlíny, které vznikaly nejdříve pro náboženské účely, a když dosloužily, dostaly je děti na hraní. V archeologických vykopávkách se také našly hračky z kostí nebo hliněná chrastítka, která měla uvnitř kamínky.

Ve starověkém Egyptě zase nesměl chybět míč z papyru, dřevěná zvířata a začaly se objevovat i první panenky či figurky vojáčků. V Řecku například i Trojský kůň.

Původními starověkými hračkami jsou i joja a káči, které byly ze dřeva, hlíny nebo bronzu. Taková káča se roztáčela bičem, no a tak se z výroby hraček stalo řemeslo.

Ve středověku se začaly pomalu objevovat také hračky ze skla a velkou roli hrálo, kdo měl kolik peněz. Chudé děti měly hračky hlavně z přírodních materiálů, zatímco děti šlechticů měly panenky v šatech podle poslední módy nebo malé rytíře včetně miniaturních mečíků, koníků a helmiček.

Od 17. století začaly vznikat první dílny na výrobu hraček a poprvé se objevili cínoví vojáčci a porcelánové panenky. Jak šla doba a technika dopředu, postupně vznikaly i mechanické hračky – malé kopie vláčků a autíček, často poháněné hodinovým strojkem. Látkové hračky ale byly oblíbené stále.

Mezníkem byla éra plyšových hraček. Úplně prvního medvídka ušila Němka, vyučená švadlena na invalidním vozíku. A naše země se může pyšnit i vlastními hračkami! Patří mezi ně třeba tahací kačer, stavebnice Merkur, vyklápěcí Tatra nebo Igráčci.