Koření a jeho historie
Když si v asijské restauraci dáte něco jako pět vůní, sedm chutí nebo dvanáct pokladů, asi bude hrát hlavní roli koření. A právě koření je věc, bez které se žádný kuchař prostě neobejde.
Archeologické nálezy dokládají, že se kořenilo už v neolitu. Používal se k tomu mák nebo kmín. No a staroegyptské recepty už obsahují třeba i anýz, koriandr, skořici nebo šafrán a staří Indové běžně používali třeba kurkumu, hřebíček nebo pepř. Nebyly to zkrátka žádní amatéři.
Zlatý věk ovšem nastal až ve středověku, kdy se po křížových výpravách rozmohl obchod právě s kořením. Zvlášť pepř byl v Evropě velmi oblíbený. Jednalo se o tak luxusní zboží, že se jím dalo dokonce i platit.
A teď pár zajímavostí: třeba muškátový oříšek obsahuje psychotropní látky a ve vysokých dávkách může vyvolat i halucinace. Otrávit se můžete také šafránem. Smrtelná dávka je pouhých deset gramů, takže opatrně s ním – ne nadarmo se říká, že je něčeho málo je šafránu.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK