Svátek, který voní květinami a dětským „mám tě ráda“

11. 5. 2025

Druhá květnová neděle se každoročně nese v trochu slavnostní náladě. I když si třeba nepotrpíte na květiny, dorty nebo oslavy, platí tu jedno jednoduché heslo – přej, a bude ti přáno.

Kořeny Dne matek sahají až do starověkého Řecka a Říma, kde uctívali bohyně spojené s mateřstvím. V Anglii se tato tradice ujala už v 16. století – každou čtvrtou neděli od začátku půstu měli pracující den volna, aby mohli navštívit kostel ve svém rodišti. Cestou domů trhali květiny, které pak věnovali buď kostelu, nebo přímo své mamince.

Toto datum si v Anglii drží dodnes, i když z původního křesťanského svátku se stala spíše rodinná tradice.

V Rakousku, Německu a USA se Den matek slaví stejně jako u nás – druhou květnovou neděli. V Americe se z něj stala velká událost: maminky dostávají snídani do postele a celý den nemusí vůbec nic dělat. (To jen tak pro inspiraci, kdybyste se chtěli doma nenápadně zmínit.)

Oslavy napříč světem

V Mexiku probíhají velkolepé a hlasité oslavy, v Japonsku se zase darují karafiáty – a to především bílé nebo červené.

A pokud zrovna nemáte připravený dárek? Mamince určitě neublíží, když ji místo toho obejmete a třeba jí sami uvaříte oběd. 

Kdo za tím stojí?

Zakladatelkou moderní podoby svátku byla Anna Jarvisová. Její matka bojovala za práva žen a matek, a právě jí chtěla Anna tímto dnem vzdát poctu. Později jí ale vadilo, že se Den matek proměnil v komerční záležitost, plnou pohlednic a dárkových balíčků.

Na naše území se svátek dostal díky Alici Masarykové, dceři Tomáše Garrigua Masaryka. Po druhé světové válce se však na něj poněkud zapomnělo, protože ho vytlačil Mezinárodní den žen. Po roce 1989 se Den matek vrátil do kalendáře i do srdcí – a slaví se dodnes.