Tohle jste o kolech určitě nevěděli
.webp?ts=)
U činností, které jste dlouho nedělali, se říká, že je to jako jízda na kole – že se to nezapomíná. Já si tímto tvrzením ale nejsem úplně jistá. A kdo mi nevěří, klidně se může přijít přesvědčit, jak řídím auto, jezdím na kolečkových bruslích nebo právě na kole.
Jízda na kole je zkrátka... jako jízda na kole. Nezapomíná se.
Něco jako první kolo vzniklo už v roce 1817, a to zásluhou německého barona. Spíš to ale připomínalo dřevěné a železné odrážedlo. Pedály to nemělo, vážilo kolem 20–30 kilo a rozhodně nešlo o levnou záležitost.
Určitě si vybavíte i ono slavné vysoké kolo – to vzniklo asi o 50 let později. Jeho nevýhodou však bylo, že jakákoli nerovnost nebo malý kamínek pro vás mohl být doslova fyzicky likvidační. Ale buďme upřímní – pro některé lidi je to tak i u běžného kola.
Na konci 19. století však přišlo zásadní vylepšení – řetězový převod. A od té doby už to jelo doslova i obrazně. Lidé začali jezdit do práce na kolech, takže nemuseli bydlet v těsné blízkosti továren. Mladíci si mohli na námluvy zajet i do vedlejší vesnice. A třeba během druhé světové války Japonci dobyli většinu území Malajsie právě na kolech.
V Číně je dnes odhadem více než půl miliardy jízdních kol. A třeba v Amsterdamu – městě proslulém cyklistickou kulturou – lidé jezdí na kole v saku i ve večerních šatech. A zároveň tam každý rok vytáhnou z kanálů až 12 000 kol.
Na nejrychlejším kole na světě se můžete řítit rychlostí až 250 km/h. A pokud byste zatoužili po tom nejdražším, připravte si přibližně tři čtvrtě milionu korun.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK