Verbuňk, kalamajka, hulán
.webp?ts=)
České lidové tance vycházejí z těch obřadních. Například svatebních nebo pohřebních, ale patří sem i vynášení Morany nebo skákání přes filipojakubské ohně. Mohli byste znát třeba tanec verbuňk, typicky mužskou záležitost, nebo čardáš, ale i kalamajku, mazurku, mateník či hulána.... Skoro každá písnička má svůj vlastní tanec.
Také polka má český původ, i když podle názvu vypadá spíše na polský. Poprvé ji roku 1831 viděl tančit venkovský učitel, a teprve potom se dostala do hlavního města. Oblíbenou se stala i ve Vídni, Berlíně nebo Paříži.
Pojďme se ale zaměřit na další známé tance, třeba valčík, král všech tanců. Ten pochází z Alp a byl převratný tím, že jako první probíhal v poměrně těsném držení. Tanec, dříve považovaný za nemravný, si však získal obrovskou oblibu. Ve skutečnosti ho tvoří pouze šest kroků.
Argentinské tango bylo dříve také zakázané, a to kvůli své vášnivosti. Dnes se využívá například v tamních nemocnicích jako forma terapie.
Zapomenout bychom neměli ani na latinskoamerické tance, jako je třeba cha-cha, uměle vytvořený tanec s kubánskými, řekněme až koketními prvky, nebo samba, nerozlučně spojená s karnevaly. Ať už zvládáte paso doble, nebo jen pohyby z diskoték z let osmdesátých, tančete! Tanec je údajně životabudič a dokáže zatočit s lecjakým neduhem.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK