27 zemí, jeden čas, jedna píseň
Listopad 1991. Ve světě ještě doznívá konec studené války, MTV vládne popkultuře a Michael Jackson stojí na vrcholu slávy. A právě v tu chvíli vypustí do světa videoklip, který dokáže něco, co se od té doby nikomu nepovedlo. Sjednotí půl miliardy diváků v jeden jediný večer.
Black or White měl celosvětovou premiéru najednou, ve stejný čas, ve 27 zemích. V USA ho nasadili hned po Simpsonových, rekordní sledovanost garantována. A aby toho nebylo málo, Bart Simpson klip uvedl v animovaném skeči. Tehdy šlo o událost, která na chvíli zastavila svět.
V plné verzi šlo o jedenáctiminutový minifilm, který režíroval John Landis. Stejný génius, který natočil Jacksonův Thriller. Revoluce ale přišla až v závěru písně. Legendární „morphing“, tváře lidí různých ras a kultur se plynule mění jedna v druhou. V době, kdy se s počítačovými efekty teprve začínalo, to byl absolutní šok. A ano, mezi tanečníky se mihne i úplně mladá Tyra Banks.
Výsledkem byla hymna jednoty, která ovládla hitparády v desítkách zemí. Jackson se tak stal jediným umělcem, který měl number-one hity v 70., 80. i 90. letech. Black or White bořil bariéry technologicky, hudebně, vizuálně i společensky.
Závěr původního videoklipu vyvolal ale i velkou vlnu kritiky. Objevuje se v něm černý panter, který se promění v Michaela Jacksona. Ten pak venku předvede několik výrazných tanečních kroků, ale i pár momentů, které působily dost provokativně.
Největší pobouření ale způsobila scéna, ve které Jackson rozbíjí okna, ničí auto a nakonec přivodí výbuch hostince. Média to označila za přehnané a zbytečně násilné. Dokonce už před premiérou se video muselo v Británii upravovat a část závěru byla vystřižena.
Jackson se později fanouškům omluvil a vysvětloval, že šlo o taneční vyjádření „zvířecí energie“ pantera. Pro další vysílání nechal problematické záběry odstranit. V roce 1993 však zveřejnil upravenou verzi. Rozbitá okna i auto v ní nesly rasistické a nenávistné nápisy.
14. listopad 1991 nebyl jen premiérou videoklipu. Byl to moment, kdy popová kultura dokázala svolat půl miliardy lidí před televizi a mluvit s nimi jedním jazykem.