Česká kuchyně jako světová mapa chutí
.webp?ts=)
Historie na talíři? Dennodenně. Už za Rakouska-Uherska jsme u nás vařili jako na křižovatce chutí: řízek z Vídně, paprikový guláš od Maďarů, brambory a knedlíky z německých kuchařek. Židé mezi námi nás zase naučili péct perník, vanilkové rohlíčky a další cukroví na svátky. Tahle koláž chutí se zakotvila tak moc, že dnes už vlastně patří mezi tradiční česká jídla.
Špagety, kečup a čínské nudle
Ve 20. století začala do Česka proudit jídla ze světa. A nezapomenutelné byly i třeba „čínské nudle s vejcem“ z 90. let. Dnes už nikoho nepřekvapí, když si vedle tradiční svíčkové objednáte třeba i pizzu nebo polévku z ciziny.
Sushi, pho a burgery
Dnes naše domovy dobývají exotické chutě. Sushi, dřív doménu Jokohamy (japonské čajovny bratří Hlouchů v pražské Lucerně), si dáváme i o víkendu s kamarády. V sousedství voní vietnamská polévka pho, za rohem stojí stánek, kde prodávají falafel s hummusem a pita chlebem, a občas zavítáme na Burger Kinga. Česká kuchyně prostě miluje cizí chutě, od vídeňského řízku až po thajskou polévku, každý talíř je vlastně malý výlet do dalekých krajů.