Proč posouváme budík a jak konečně vstát napoprvé
.webp?ts=)
Budík zazvoní, Vy natáhnete ruku a bez přemýšlení stisknete „odložit“. Jen pět minut. Pak ještě jednou. A ještě… A najednou je o půl hodiny víc a ranní klid se změnil v honičku. Pokud se v tom poznáváte, nejste sami. Posouvání budíku je běžný zlozvyk. Proč to ale děláme – a co s tím?
Za všechno může náš mozek, přesněji řečeno jeho potřeba dokončit spánkový cyklus. Když nás budík probudí uprostřed, cítíme se rozlámaní a bez energie. Odložením si podvědomě chceme dopřát ještě chvíli klidu. Jenže krátké „dospávání“ přináší spíš zmatek než odpočinek.
Psychologové tomu říkají spánková setrvačnost – stav, kdy tělo ještě napůl spí, ale už je vzhůru. Čím víc budík odkládáme, tím déle v ní zůstáváme a tím hůř se nám pak vstává.
Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Tady je pár ověřených triků, jak se naučit vstát hned napoprvé:
1. Dejte budík dál od postele
Když se musíte zvednout, abyste ho vypnuli, probudíte se cestou. A jakmile stojíte, je snazší pokračovat.
2. Ráno s důvodem
Zkuste si večer říct, proč chcete vstát brzy. Může to být klidná snídaně, ranní procházka nebo pár minut jen pro sebe. Malý důvod často stačí.
3. Zkuste chytrý budík
Aplikace sledující spánek dokážou probudit ve chvíli, kdy spíte nejmělčeji. To znamená méně šoku a více chuti začít den.
4. Zavést rituál
Tělo má rádo pravidelnost. Pokud budete vstávat ve stejnou dobu i o víkendu, časem si zvykne a půjde to snáz.
5. Nedohnat noc ráno
Když jdete spát pozdě, ranní vstávání bude vždy boj. Spánek se nedá dohnat pětiminutovkami. Klíčem je jít spát včas.
Vstávání bez stresu
Vstávání není jen o síle vůle. Je to o tom, jak si nastavíme večer, jaký máme důvod ráno vstát a jak dobře rozumíme svému tělu. Možná vám to ze začátku nepůjde hned, ale když vytrváte, ranní „snooze“ se může stát minulostí.