První úspěšné přistání na Měsíci

31. 1. 2026

Ještě dávno předtím, než Neil Armstrong udělal ten slavný „malý krok pro člověka“, patřilo jedno obrovské prvenství Sovětskému svazu. Luna 9 byla automatická sonda, která se jako první lidský výtvor v historii dokázala měkce snést na povrch Měsíce a nezměnit se při tom v hromádku šrotu.

Odstartovala z kosmodromu Bajkonur 31. ledna 1966 a po pouhých čtyřech dnech letu, 3. února, dosedla v oblasti zvané Oceán bouří. V kontextu studené války to byl obrovský úspěch. Kosmické závody byly v plném proudu a Sověti tímhle tahem předběhli Američany, kteří své první měkké přistání zvládli až o několik měsíců později se sondou Surveyor 1. 

Technologicky šlo o mistrovský kousek. Luna 9 při přistání použila brzdicí rakety a nafukovací vaky, které ji ochránily před tím, aby se rozbila nebo skutálela po povrchu. Když se usadila, z kompaktní schránky o hmotnosti necelých 99 kilogramů se vysunul mechanismus, který začal pořizovat panoramatické snímky okolí. Výsledkem byly vůbec první fotografie pořízené přímo z měsíčního povrchu.

Ještě důležitější ale bylo, co Luna 9 zjistila mezi řádky. Ukázala, že se na povrchu nepropadá, což vědcům přineslo obrovskou úlevu. Do té doby totiž existovaly reálné obavy, že Měsíc může být pokrytý hlubokým „lunárním pískem“ a případní astronauti by se mohli jednoduše zabořit do prachu. Luna 9 tak potvrdila, že půda je dostatečně pevná a že jednou bude možné na Měsíci skutečně stát.

Luna 9 byla součástí širšího sovětského programu. Luna 3 jako první vyfotografovala odvrácenou stranu Měsíce, Luna 16 dopravila na Zem vzorky měsíční půdy a Luna 17 vysadila první dálkově ovládané vozítko Lunochod. Jenže to nejcennější prvenství, dostat na Měsíc člověka, jim nakonec uniklo. Na tomto poli triumfovali Američané v červenci 1969, kdy Armstrong vstoupil na povrch jako první pozemšťan.