Zrada, která změnila svět

5. 8. 2025

Mnichovská dohoda. Pro mnohé jen pojem z hodin dějepisu, pro jiné synonymum zrady. Pro Československo to byla rána do zad, která navždy změnila náš osud. Západní mocnosti se rozhodly obětovat naši zemi ve jménu klidu v Evropě. Ale jak se ukázalo, byl to klid na velmi krátkou chvíli. A co víc, o několik let později to sami přiznali.

Píše se 29. září 1938. V Mnichově se schází čtyři muži – britský premiér Neville Chamberlain, francouzský předseda vlády Édouard Daladier, německý diktátor Adolf Hitler a jeho italský spojenec Benito Mussolini. Žádný z nich nepředstavuje Československo. To se ocitá mimo hru.

Bez jediného výstřelu je rozhodnuto. Československo musí do 10. října předat pohraniční území, tzv. Sudety, nacistickému Německu. Právě tam žila početná německá menšina, jejíž „ochrana“ byla Hitlerovým oficiálním důvodem pro tlak na československou vládu. Ve skutečnosti šlo o promyšlený krok k oslabení republiky a cestu k jejímu úplnému ovládnutí. Na což jsme nemuseli dlouho čekat.

Z československé strany byli v Mnichově přítomni diplomat Hubert Masařík a vyslanec Vojtěch Mastný. Jenže k jednání nebyli vůbec přizváni. Nedostali možnost se vyjádřit. Československo bylo vyloučeno z procesu, který rozhodoval o jeho vlastní budoucnosti. V očích veřejnosti se tak zrodil výraz, který dodnes rezonuje: mnichovská zrada.

Zatímco v Německu se slavilo, západní Evropa byla rozpolcená. Britská Dolní sněmovna čtyři dny v kuse debatovala o výsledcích konference. Kabinet čelil tvrdé kritice nejen ze strany opozice, ale i z vlastních řad.

První lord admirality Alfred Duff Cooper se rozhodl rezignovat. Ve svém projevu uvedl, že očekával příkaz k boji, protože právě síla je podle něj jazyk, kterému Hitler rozumí. Největší kritiku ale pronesl tehdy ještě řadový poslanec Winston Churchill. „Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrala si hanbu a bude mít válku.“

Churchill přesně předpověděl, co následovalo.

Ani ne půl roku po Mnichově Hitler porušil veškeré sliby. 15. března 1939 vtrhla německá armáda do zbylého území Čech a Moravy. Slovensko se pod tlakem stalo formálně samostatným státem, ale ve skutečnosti vazalem Třetí říše. Československo tak de facto přestalo existovat.

Tento krok definitivně odhalil pravou podstatu Hitlerovy politiky – žádné zájmy o mír, ale touhu po expanzi a dominanci. A právě tahle událost vedla ke klíčovému momentu. 5. srpna 1942 prohlásilo Spojené království Mnichovskou dohodu za neplatnou. Důvodem bylo to, že samotné Německo ji porušilo už v roce 1939. 

Uznání chyby přišlo o téměř půl století později. 18. září 1990 britská premiérka Margaret Thatcherová veřejně prohlásila, že její země selhala. „Zklamali jsme Československo. A dodnes na to vzpomínám s pocitem studu.“

Podle průzkumu agentury NMS Market Research pro organizaci Post Bellum z roku 2018 skoro 50 % Čechů neví, co se stalo v roce 1938. Mezi mladými ve věku 18 až 24 let je to dokonce 60 %. Pokud zapomínáme na historii, riskujeme, že si ji zopakujeme. A Mnichovská dohoda nás učí jednu tvrdou pravdu. Když se ustupuje zlu a obětují se malí ve jménu „většího dobra“, výsledkem není mír, ale cesta k tragédii.

Zároveň připomíná, že i velmoci se mohou mýlit. A že i když uznají svou chybu pozdě, přiznání má svou váhu. Ne kvůli minulosti, ale kvůli budoucnosti.