Jaltská konference
.webp)
Tu ikonickou fotografii, na které vedle sebe sedí britský premiér Churchill, americký prezident Roosevelt a sovětský vůdce Stalin, si určitě pamatujete z hodin dějepisu. Cíl jejich setkání byl jasný – projednat budoucnost světa.
Konference proběhla v době, kdy se druhá světová válka chýlila ke konci, a takzvaná Velká trojka se sešla na krymské Jaltě, aby rozhodla, jak bude vypadat poválečná Evropa.
Tito tři státníci se však poprvé setkali už tři roky předtím – v Teheránu. Už tehdy se projevily zvláštní vztahy mezi nimi, které později ovlivnily i jaltskou konferenci. Roosevelt Stalinovi důvěřoval, zatímco Churchill ani náhodou. Tehdejší americký prezident na tom navíc nebyl zdravotně nejlépe a pouhé dva měsíce po konferenci zemřel.
Každý z nich měl své vlastní zájmy. Británie prosazovala svobodné volby a demokracii, zatímco Amerika se soustředila hlavně na získání pomoci při porážce Japonska. Nakonec se dohodli na rozdělení Německa na čtyři části – každá z hlavních mocností měla získat svůj sektor. Stalin nasliboval mnohé, ale ve finále své sliby nedodržel.
V otázce Polska ho přesvědčit nešlo – chtěl si ponechat jeho východní část a na úkor Německa rozšířit západní hranice země. Polští vojáci, kteří sloužili pod britskou vlajkou, tak ztratili možnost návratu do své vlasti. Když zjistili, že s tím Roosevelt i Churchill souhlasili, mnoho z nich spáchalo sebevraždu.
Stalin se snažil své spojence ohromit přepychem a luxusem. Mluví se o zlatě a křišťálu v jejich pokojích, šampaňském tekoucím proudem – ale také o štěnicích, kterých se nešlo zbavit a které účastníky konference neustále obtěžovaly.
Velká trojka se znovu setkala o půl roku později na takzvané postupimské konferenci, tentokrát však v poněkud odlišném složení. Právě tam byl osud Polska, Československa a dalších zemí zpečetěn na dalších 40 let.
Ale o tom třeba někdy příště...