TETOVÁNÍ

1. 8. 2024

Prapůvod tetování bychom našli už v době měděné. Používalo se například k odlišení kmenů nebo k různým rituálům, jako byly svatby nebo přechod do dospělosti. Často se do kůže malovala zvířata a údajně je měli častěji ženy.

Ve starověkém Řecku a Římě se tetovaly otroci nebo kriminálníci, kterým malovali na čelo. Tetování, jak ho známe dnes, se nejvíc přibližuje k prvnímu asijskému kmeni, kde si tak zdobili obličej.

Populární bylo tetování ještě během středověku, ale v Evropě pak už vůbec. Během renesance šlo spíš o tajné symboly, které znamenaly, že patříte k nějaké skupině, ať už vědecké nebo náboženské. Návrat tetování přišel až v 18. století díky námořníkům, kteří se nechali inspirovat domorodými kmeny. 

V 1. polovině 20. století bylo tetování symbolem vězňů, kriminálníků, námořníků a prostitutek. Nelze opomenout ani jeho využívání nacisty, kdy tak proměňovali vězně v koncentračních táborech na čísla.

V 60. a 70. letech ale tetování začíná být trendem, hlavně mezi mladými, a to vlastně přetrvává dodnes. Dříve se tetovalo například trny, jehlou nebo rybími kůstky. Tetovací strojek dostal patent až roku 1891. Co se týče barev, používaly se popel, kurkuma nebo purpura.

Tetování může být vkusné nebo nevkusné, originální s hlubším významem, nebo bez, ale vždy je více či méně bolestivé a navždy. Nová doba přináší nové nápady a nezáleží na tom, jestli se jedná o tygra přes celá záda nebo o obrázek Josefa Lady – tatéři v této době rozhodně neumřou hlady.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK