Jak náhoda v laboratoři zachránila miliony životů
.webp?ts=)
Někdy stačí, aby do vědy zasáhla náhoda. Kapka plísně na Petriho misce se proměnila v jiskru, která zažehla éru antibiotik a otevřela novou kapitolu medicíny. Přesně to se stalo skotskému bakteriologovi Alexanderu Flemingovi v roce 1928 v laboratoři nemocnice St. Mary’s v Londýně.
Fleming si tehdy všiml, že na jedné z jeho Petriho misek se objevila plíseň Penicillium notatum. Jenže to nebylo všechno. Kolem ní záhadně mizely kolonie stafylokoků. Místo aby plíseň vyhodil, začal ji zkoumat. A brzy přišel na to, že tahle nenápadná houba produkuje látku, která dokáže zabíjet bakterie.
Tak se zrodil penicilin. První skutečně účinné antibiotikum.
Fleming publikoval svůj objev už v roce 1929, ale tehdy to ještě nevypadalo na takovou senzaci. Teprve spolupráce s oxfordskými vědci Howardem Floreyem a Ernstem Chainem v průběhu 30. a 40. let ukázala, jak obrovský potenciál penicilin má. V době druhé světové války se vědcům podařilo vyvinout metody hromadné výroby, aby se dostalo léku nejen na vojáky, ale později i na všechny ostatní pacienty.
Výsledkem byl masivní pokles úmrtnosti na infekce, gangrénu nebo zápal plic. Penicilin zahájil éru antibiotik a navždy změnil medicínu.
Fleming, Florey a Chain za objev a vývoj penicilinu v roce 1945 získali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Fleming se tak stal jedním z nejznámějších vědců 20. století. Mužem, který svým „špinavým“ experimentem zachránil miliony životů.
Plísně se k léčbě ran používaly už ve starověku, ale Fleming byl první, kdo jejich účinnou látku dokázal izolovat a vědecky popsat. A kdyby si tehdy misku poctivě uklidil, možná bychom dnes žili v úplně jiném světě.