Kdo otevřel první profesionální fotoateliér v Praze?
.webp?ts=)
Byla to doba, kdy fotografie teprve začínala dobývat svět. Fotit se bylo drahé, komplikované a hlavně výjimečné. A právě v té době, 15. července 1863 se v Praze na Újezdě, Eckert svým ateliérem umožnil, aby se lidé mohli poprvé vidět „navždy“.
Fotografie tehdy vyžadovala klid, přesnost a trpělivost – lidé museli sedět naprosto nehnutě několik vteřin, než se obraz „otiskl“ na fotografickou desku. Proto mají staré portréty často tak vážný, skoro až přísný výraz. Zářivý úsměv nebyl úplně praktický.
Do ateliéru přicházeli lidé napříč společenským spektrem – měšťané, obchodníci, úředníci, rodiny i jednotlivci. Každý portrét byl osobní artefakt, památka, která se uchovávala, zarámovala a často předávala dalším generacím.
Eckert ale nezůstal jen u ateliérové práce. V pozdějších letech se stal průkopníkem dokumentární a krajinářské fotografie. Jeho snímky historické Prahy – od Malé Strany po Hradčany – mají dnes obrovskou historickou hodnotu. Ukazují město ještě před nástupem elektrifikace, velkých přestaveb nebo bourání měšťanských čtvrtí. Jeho práce zachycuje nejen budovy, ale i životní rytmus tehdejší doby – ulice, trhy, davy, ...
Otevření portrétního ateliéru v roce 1863 znamenalo začátek profesionální fotografie u nás. Do té doby byla fotografie spíš exotickým výstřelkem pro vyvolené. Eckert umožnil, aby se stala přístupnější a lidštější, a jeho styl a přístup ovlivnily celé generace českých fotografů.
Jindřich Eckert byl první, kdo české společnosti ukázal, že fotografie má sílu zastavit čas – a že obraz člověka může přežít jeho vlastní život.