Zrod kinematografie
.webp?ts=)
Zaznamenat pohyb se lidé snažili už od nepaměti, ale teprve v 19. století, kdy byla objevena fotografie, se začaly zkoušet různé hračky, které vytvářely optické klamy pohybu. K filmu to ale mělo ještě daleko. Vynálezců, kteří stojí za jeho zrodem, je hned několik.
Například Edison a jeho asistent Dickson v roce 1891 sestrojili první kameru a později i něco jako promítačku, neboli kinetoskop. Obojí ale považovali za tak nevýznamné, že odmítli zaplatit 150 dolarů za patent.
Na jedné z výstav jejich vynález objevili francouzští bratři Lumièrové, kteří jej na popud svého otce začali vylepšovat. Tak vznikl kinematograf, který vážil asi pět kilo. Toto zařízení dokázalo filmy nejen natáčet a kopírovat, ale také nově promítat – a to pomocí kličky, takže nebyla potřeba elektřina.
První soukromé promítání proběhlo 22. března, kdy hrstka vyvolených viděla 45 minut dlouhý záznam odcházejících dělníků z továrny. Všichni přítomní byli ohromeni – zrodilo se kino. První veřejné promítání uspořádali bratři Lumièrové 28. prosince téhož roku. Lístek stál jeden frank a divák za něj mohl vidět jedenáct ani ne minutových dokumentů, například o koupání v moři nebo krmení dítěte. Přestože bratři natáčeli záběry z každodenního života, lidé byli doslova nadšení. Dokonce při záběru jedoucího vlaku utíkali z kina – to bylo jako dnešní 4D!
Paradoxně měli lidé větší zájem o černobílé filmy než o barevné fotografie. Přesto Lumièrové kinematografii nevěnovali větší pozornost, stejně jako Edison, a brali momentální úspěch jen jako módní záležitost. Kinematograf nechtěli ani prodat režisérům s tím, že nemá hodnotu a akorát by je přivedl na mizinu. Jak je ale zřejmé, nakonec se film prosadil – a za těch 124 let se technologie výrazně posunula.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK