Praga V3S slaví narozeniny

18. 2. 2025

Je tomu už dlouhých 73 let, co světlo světa spatřil první prototyp nákladního vojenské vozu Praga V3S. Označení „vétřieska“ nebo ještě lidověji „vejtřaska“ se vžilo velmi rychle, nicméně zkratka ve skutečnosti znamená „vojenský třítunový speciál“. Přestože se používal i v mnoha civilních rolích, vznikl skutečně na zakázku od Československé armády - a byla to jedna z nejlepších věcích, jaké se v padesátých letech v Československu vyrobily.

Konstrukce je jednoduchá, ale geniální: žebřinový rám, tuhé portálové nápravy, vzduchem chlazený šestiválcový motor značky Tatra a stálý pohon všech šesti kol. Tím se mimochodem V3S lišila od civilní Pragy S5T, která měla trochu jinou příď a vzadu jen jednu poháněnou nápravu. Na druhou stranu ale na korbě místo tří uvezla pět tun materiálu - jen jste s nimi nemohli do těžkého terénu.

Při vývoji brali konstruktéři ohled na spoustu různých faktorů, učili se ze starších modelů i z konkurence. Jedním z ideových vozů byl sovětský Zis-151, ale cílem bylo hlavně překonat staré Pragy RN a A-150, případně Tatry 128 a 805. Právě z „osmsetpětky“ byla převzata část kabiny, která jen dostala delší čumák. I tak byl ale motor umístěn hodně vzadu, takže zasahoval do kabiny. Důvodem byla snaha o co největší odlehčení přední nápravy, aby se náklaďák co nejméně bořil.

Portálové nápravy (tzv. redukce) zajistili velikou světlou výšku a vynikající průchodnost terénem, dvě zadní nápravy s dvojmontážemi pneumatik a mechanickými uzávěrkami diferenciálů však propůjčily vozu neuvěřitelnou trakci a tažnou sílu - se správným obutím byla Praga V3S schopná vyprostit z bahna i mnohem těžší techniku, včetně obrněných vozů či lehkých tanků.

Skvělou konstrukci brzdila socialistická nekvalita

Nákladní speciál měl i své problémy. Kvůli motoru posunutému vzad byla v kabině vysoká hlučnost a na motoru se špatně pracovalo, kvůli vzduchovému chlazení také neměl výkonovou rezervu a v zimě se obtížně startoval. Zase byl ale bytelný a vydržel kdeco, šlo defakto o polovinu vidlicového dvanáctiválce z Tatry 111 - takže zimní startování potom mazáci zvládali tak, že do sání motoru nacpali hořící noviny. Také poruchovost auta byla vysoká, což byla vina odfláknuté socialistické výroby.

Vznikla spousta typů, od klasických valníků a skříní, až po cisterny, autojeřáby a další speciální stavby. V průběhu let přišly modernizace M1 a M2, které vylepšily jízdní parametry, původní šestiválec o objemu 7,4 litru byl převrtáním zvětšen na 8,1 litru, nově dosahoval výkonu 120 koní a točivého momentu 452 Nm. Změnily se i převody a maximální rychlost na silnici stoupla na 75 km/h. Časem přišly i modernizace spartánského interiéru.

Mimochodem, ta třítunová nosnost se týká jízdy v těžkém terénu, na silnici měla V3S stejnou pětitunovou nosnost jako civilní S5T. Na podvozku V3S vzniklo i několik obrněných vozů s 30mm protiletadlovým dvojkanónem vz. 53/59, které měly krycí název Ještěrka. Jako nejlepší vysvědčení starého náklaďáku slouží fakt, že ve službě armády vydržela ještě dlouhá léta po ukončení výroby (v roce 1990) a dokonce ještě v roce 2018 bylo ve výkazech AČR uvedeno 671 vozů Praga V3S. Jejich postupné nahrazování modelem Tatra 810 často doprovází postesknutí ze strany vojáků, že tak jednoduchý a v poli snadno opravitelný náklaďák už nikdy mít nebudou.