Výročí první tramvajové trati v Praze
.webp?ts=)
Dnes je to 129 let, co byla zprovozněna první elektrická tramvajová trať z Florence přes Libeň do Vysočan. Propojila centrum města s průmyslovým předměstím. Přestože se o ní často mluví jako o první elektrické tramvajové trati v Praze, není to tak úplně pravda. František Křižík totiž elektrickou tramvaj představil už o pět let dříve. Mělo to ale jeden háček.
První představení elektrické tramvaje totiž v roce 1891 proběhlo v rámci Jubilejní zemské výstavy. Křižík tak zařadil Prahu mezi průkopníky elektrifikované tramvajové dopravy - v Londýně se s elektrickými tramvajemi experimentovalo už v 80. letech 19. století a v Berlíně byla první elektrická trať zprovozněna v roce 1881. Křižíkova trať byla ale první s kladkovým sběračem na území Rakouska-Uherska. Ten drobný háček byl, že vedla od Letenského zámečku ke Královské oboře a měřila pouze 766 metrů. I tak ale zaznamenala velký zájem Pražanů.
Trať z Florence do Vysočan ovšem byla výrazně užitečnější. Měřila 7,77 km a byla jednokolejná, s několika výhybnami ve vybraných stanicích. Na trati jezdily tři linky od 6 ráno do 10 večer, maximální rychlostí 15 km/h a v intervalech zhruba 10 minut. Součástí trati byla parní elektrárna o výkonu 180 kW u vozovny na Švábkách, která zásobovala trať elektřinou. Měla také nouzové akumulátory s kapacitou 315 Ah, které byly schopné udržet tramvaje v provozu při výpadcích generátorů až na 9 hodin.
Celkem bylo nasazeno 12 motorových a 5 vlečných vozů z vagónky Ringhoffer, jeden z nich měl akumulátor a dokázal jet i při výpadku proudu. Vlečné vozy byly později přestavěny na motorové a trať se postupně rozšiřovala. Křižík jí v roce 1907 odprodal pražským Elektrickým podnikům, které postupně skoupily i další soukromé tramvajové tratě a postupně je sjednotily a monopolizovaly.
Původní Křižíkův plán, prodloužit trať přes Tróju až do Brandýsa nad Labem se však nikdy neuskutečnil.