Když Praha poprvé viděla slona

13. 5. 2025

Ve druhé polovině 16. století se stalo něco nevídaného – událost evropského významu. Tehdejší král Maxmilián II. uspořádal několikadenní slavnosti při příležitosti zásnub své nejstarší dcery. Každý, kdo tehdy něco znamenal, přijel. Odehrávaly se nejrůznější turnaje, například hod kopím na prsten, rytířské souboje a různá představení.

Na těch představeních ale bylo něco zvláštního – měly totiž mimořádné provedení. K vidění byly efekty a malované kulisy, jako například umělá hora, která chrlila oheň a kouř, po jejích svazích běhaly živé veverky. Vůz táhli malovaní draci.

A právě tehdy Praha poprvé spatřila živého slona i lva. Maxmilián II. měl totiž velkou zálibu v chovu divokých zvířat. Choval je na severní straně Pražského hradu za Jelením příkopem. Toto místo se nazývalo Lví dvůr, později Medvědí dvůr, a byli zde chováni nejen šelmy a dravci, ale i hadi.

To všechno už v roce 1560.

V dobách panování Rudolfa II. pak Praha vlastnila největší sbírku exotických zvířat v celé Evropě. Tato sbírka existovala až do konce 18. století, kdy se začaly stavět první zoologické zahrady. Nedoložené zprávy mluví například o vzácných papoušcích. Nejslavnějším údajným exemplářem byl pták dodo, známý jako blboun nejapný, který je dnes již vyhynulý.

Císař Rudolf nechal také vybudovat tajnou chodbu, aby se mohl na zvířata nerušeně a sám chodit dívat. Říká se dokonce, že mu jeho astrologové předpověděli stejný osud jako lvu – oba totiž ve stejné době vážně onemocněli, a po smrti lva zemřel i samotný císař.

Od té doby to šlo s touto malou zoologickou zahradou z kopce. Nikdo se o zvířata už nestaral a později se z místa stala ohrada pro drůbež.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK